Syn.: Larix europaea DC.
Statný strom výšky až 60 m.
Kůra šedofialová, borka silná, červenohnědá, na příčném řezu s fialovými proužky, hluboce brázditá.
Dřevo má výrazné červenohnědé až nafialovělé jádro, úzkou žlutavou běl, ostře odlišené jarní a letní dřevo.
Jehlice měkké, živě zelené, na brachyblastech ve svazečcích méně než čtyřicet jehlic.
Letorosty žlutavé, lysé, kratičké brachyblasty tmavohnědé až černé.
Šišky 2–4(7) x 2 cm, světle hnědé, válcovité, plodní šupiny mají zvlněný okraj, podpůrné šupiny vyčnívají. Po dozrání se jen velmi málo otvírají.
Semenáček má červenohnědý hypokotyl a 6(5–7) modrozelených, trojhranných, hladkých a zašpičatělých děloh 12–15mm dlouhých, primární jehlice ve spirále, celokrajné, na rubu s bělavými proužky.
ü Alpy, Karpaty, východní část Jeseníků, Polsko 4–5 B 3
Pozn.: Občas je pěstován také hybrid Larix xeurolepis Henry (Larix decidua x kaempferi).
Poprvé byl nalezen ve smíšených porostech obou modřínů kolem r. 1900 u Dunkeld v Pertshire ve Skotsku. Poznávacími znaky zaujímá postavení uprostřed mezi rodičovskými druhy
