Syn.: Biota orientalis (L.) Endl., Thuja orientalis L.
Většinou vícekmenný strom výšky 5–12(20) m, s kuželovitou až vejcovitou korunou, někdy jen keř. Větve rozkladité, vystoupavé, větvičky ± svisle postavené.
Borka červenohnědá, loupavá v tenkých pruzích.
Dřevo má tmavohnědé jádro a bílou nebo krémovou běl.
Šupinovité lístky velmi drobné, max. 2 mm dlouhé, středové s čárkovitou žlázkou, oboustranně zelené až šedozelené, při rozemnutí páchnoucí.
Větvičky slabě zploštělé.
Samčí šištice žlutavé.
Samičí šištice modravě ojíněné, dužnaté.
Šišky vejcovité, 1,5–2,5 cm dlouhé, zralé dřevnaté, hnědé, doširoka se rozevírající, složené ze 3–4 párů tlustých plodních šupin, pod špičkou s hákovitým hrotem.
Semena vejcovitá až válcovitá, asi 5 mm dlouhá, bezkřídlá, se světlejší jizvou, po dvou za každou šupinou.
ý Severovýchodní Čína, Mandžusko, Korea
